Píšete mi, že vám moc pomáhám a inspiruji tím, co zde píši nebo si píšeme soukromě ve zprávách. Jsem za to moc vděčná a vážím si Vaší důvěry. Pravda je ale, že to samé děláte i vy pro mě. Mám tak možnost uvědomit si spoustu věcí díky tomu, že sdílím vaše příběhy.
Víte, vždy jsme inspirací a pomocí jeden druhému ve stejný okamžik. Ve chvíli, kdy posloucháme něčí trápení a pomáháme mu najít východisko, vždy to samé děláme i pro sebe. Vidíme, kde ten člověk dělá chybu, kde se neubírá ve svém uvažování správným směrem. A když si v tu chvíli položíme otázku: "Jak tohle souvisí se mnou? Dělám i já někde ve svém životě to samé?" a jsme plně připraveni vidět pravdu, pak se odpověď brzy vynoří buď v podobě obrazu v hlavě, kdy se vidíme při takovém jednání. Může nám proběhnout hlavou myšlenka nebo dokonce hned brzy na to prožijeme situaci, kde se zachováme stejným chybným způsobem.
Tak to dělám já.
A proto je pro mě každý příběh sebezkušenostním procesem. A za to vám děkuji, protože mám možnost růst a posouvat se dál. Cesta nikdy nekončí. Nikdy nebudeme "hotovým", "správným", "dokonalým", " bezchybným" člověkem. Takhle to nefunguje. Celý život si budeme tak jako děti pálit ruce, padat na hlavu a rozbíjet si kolena. Jen se naučíme, tak jako ony, vyrovnávat s bolestí a nečinit si zbytečné bolesti, když víme, že zrovna tamhle to vždycky pálí.
Vašim cílem by se tak nemělo stát dosažení stavu, kdy budete mít život jako z pohádky, budete 24 hodin 365 dnů v roce zářit spokojeností. Tím byste se dostávali do velkého tlaku a nekončící sebekritiky, že tam ještě nejste. Není možné dosáhnout stavu, kdy se budete stále cítit skvěle. Přirozeně se nám mění nálady podle toho, jak jsme vyspalí, najedení, dle počasí, aktuálního dění. A smutek nás může přepadat i ve chvíli, kdy k tomu nemáme žádný důvod. Je to prostá nenálada a je dobré si ji dopřát a vychutnat. Obvykle se jen potřebuje naše mentální část schovat do ústraní, bez lidí a ruchů. Já v takových dnech spím nebo jsem v přírodě v blízkosti tekoucí vody. A pláču, když se mi chce. Nebo se tvářím jako kakabus.
Vašim cílem by tedy mělo být naučit se přijímat vše takové, jaké to je právě teď a to zejména sebe. Se všemi nedostatky, vyšinutostmi, maléry, náladami. Protože popíráním, předstíráním a zakazováním si cítit to, co cítím vymodelujete z pouhých pocitů skutečný problém. Přijímejte své nálady a pocity hned. Prožijte je naplno hned. Dejte vědět, co s vámi lomcuje hned. Jen tak mohou odejít hned. A okolí dáte najevo, co jeho jednání s vámi dělá. Hned.
Že se budete chovat jako dítě? Ano, jako frocek. Děti dávají najevo, co s nimi daná situace dělá a všichni kolem mají jasno. Během minuty dítě z ukrutného řevu přejde do záchvatu smíchu. Proč to mají tak jednoduché? Protože jsou autentické, věří neomylně svým pocitům a pevně si za tím stojí. Všimli jste si, že nikdy nic nevysvětlují, nechodí měsíc jako bubáci a pak neztropí scénu kvůli nefungujícímu odpadu? Jednají totiž HNED. Hned pláčí, hned vás kopnou, hned začnou utíkat. Nic nevysvětlují, neobhajují se, nevyčítají, nezamotávají se do kdyby a co by.... .
Neříkám, že máte používat stejně extrémní projevy jako děti. Jistě ne. Však každý víme, jak se projevit.
Učím se to. Ne vždy dokáži hned dát najevo svůj pocit, ale pokaždé když se mi to podaří je to klidný proces a za 10 až 30 minut se usmívám .
Přeji vám, aby vašim cílem bylo přijetí, nikoliv dokonalost. To je ta cesta k vnitřnímu klidu a radosti.
S láskou,
Katty
Foto: Filip Šaroun
Žádné komentáře:
Okomentovat